Zvolená cesta

Pan Hrádek sedí u křižovatky a chytá lelky. Přijde k němu pocestný a ptá se, která cesta vede do Bezdružic. Hrádek jen zašilhá okem doprava.
„Tak tohle jsem ještě neviděl,” povídá kolemjdoucí. „Dám vám stovku, když mi ukážete ještě větší lenost, než je tahle.”
„Dobře, strčte mi tu stovku do kapsy!”

Co zastaví padání vlasů?
Podlaha.

Jeden čas nám na gymnázium chodily biologii suplovat praktikantky. Tak jednou jedna vešla do třídy a donesla písemky, které jsme psali minulou hodinu. Když jsem viděl, že je pokládá na stůl bez zjevného úmyslu ukázat nám je, ozval jsem se, nevědíc co říkám: „Paní profesorko, nerozdáme si to?”
Chvíle mrazivého ticha. Pokusil jsem se zachránit, co se dá: „Teda... ty písemky!”
Co vám mám povídat, větší průser si ani nedovedete představit.

Včera mě potkalo štěstí! Přišlo se se mnou rozloučit...

Starý kamarád si po letech stěžuje bývalému spolužákovi: „Jsem chudý jak kostelní myš.”
„Cože?” podiví se přítel. „Ty jseš katolík?”

Nejnespravedlivější věcí na životě je způsob, jakým končí. Život je těžký, zabírá Vám spoustu času a co dostanete na konci? Smrt. To je nějaká odměna?
Představte si, že by to šlo obráceně:
Nejdřív zemřete. Potom nějaký čas žijete v domově důchodců, dokud Vás nevyrazí, protože jste moc mladí. Dostanete zlaté hodinky a půjdete na 40 let do práce, kam budete chodit do té doby, než budete dost mladí na školu. Pak už to jede jako po másle - alkohol, holky, drogy, večírky... Vysoká škola, střední škola, základka. Stanete se dítětem, hrajete si, nemáte žádnou zodpovědnost. Stanete se miminem. Postupně zapomenete chodit a vrátíte se do bříška. Posledních devět měsíců vás máma bude nosit a nakonec skončíte jako... orgasmus!

„Vy jste malíř?”
„Ne.”
„Že máte takovou výstavní kravatu...”

„Naši na mě asi chtějí napsat barák,” oznamuje kámošovi Tonda, „tak to abych pomalu šel podat inzerát, že prodám barák s kuchařkou a zahradníkem!”

„Nestydíte se - takový mladý a žebrá!”
„Kdo žebrá - copak nevidíte moji pistoli?”

„Kukačko, kolik mi zůstává života?”
„Uk - uk.”
„Co to znamená?”
„Že už dva roky žiješ zbytečně.”